Domů › Příběhy › Moje žena mě nutila do flirtu se svou kamarádkou: Byla to jen hra, nebo krutá past na věrnost?
Moje žena mě nutila do flirtu se svou kamarádkou: Byla to jen hra, nebo krutá past na věrnost?
Věřil jsem, že máme s Alenkou (34) dokonalé manželství bez tajností. Pak se ale v našem obýváku usadila její nejlepší přítelkyně Dana a začalo bizarní divadlo, které málem zničilo vše, co jsme budovali.
Seděl jsem tehdy v našem malém obývacím pokoji v paneláku na okraji Prahy a v duchu jsem si říkal, že se děje něco, co se mi začíná vymykat z rukou. Moje manželka Alenka (34), se kterou jsem prožil krásných deset let a vychoval dvě úžasné děti, se na mě dívala s tím svým potutelným úsměvem, zatímco její nejlepší kamarádka Dana (33) se ke mně nakláněla až nebezpečně blízko. Cítil jsem se jako mezi dvěma mlýnskými kameny a v hlavě mi třeštilo otázkami, na které jsem neznal odpověď. Proč mě vlastní žena vystavuje takovým situacím? Proč neřekne nic, když Dana překračuje hranice slušného chování? V tu chvíli jsem ještě netušil, že celý tento podivný milostný trojúhelník, ve kterém jsem hrál roli nedobrovolné návnady, byl dopředu naplánovaný scénář, který měl prověřit hranice naší důvěry i Danina zoufalého hledání ideálního partnera.Musím se přiznat, že situace s usazováním Dany na můj klín se stala už dvakrát a pokaždé mě to vyvedlo z míry tak, že jsem nebyl schopen slova. Bylo to na rodinných oslavách, kde bylo v obýváku víc lidí než míst k sezení. Jako slušně vychovaný muž jsem Daně nabídl svou židli, ale ona místo poděkování jen lehce prohodila, že se přece vejdu pod ni, a prostě se mi uvelebila na kolenou. V tu vteřinu jsem ztuhl jako kámen a podíval se na Alenku, čekaje blesky z čistého nebe nebo scénu, která skončí pláčem. Místo toho se moje žena jen upřímně rozesmála a dál usrkávala své víno, jako by to byla ta největší legrace pod sluncem. Ten pocit trapnosti byl nepopsatelný; nechtěl jsem dělat scénu před celou rodinou a shazovat Danu na zem, tak jsem raději zatnul zuby a čekal na první záminku, abych mohl odejít pro další pití nebo na toaletu.Často jsem se sám sebe v duchu ptal, jestli je Dana vlastně atraktivní a jestli mě k ní něco nepoutá, abych si mohl ujasnit své vlastní pocity. Podle dnešních diktátů krásy z módních časopisů by Dana byla považována za naprostou bohyni – je vysoká, má dlouhé rovné blond vlasy a postavu modelky, kterou si udržuje přísnou dietou. Jenže pro mě je to úplně cizí svět. Moje srdce totiž odjakživa patří Alence, která je sice menší postavy, má bledou pleť posetou pihami a její hnědé kudrny jsou věčně rozcuchané od dětí, ale pro mě je tou nejkrásnější bytostí na planetě. I když se teď po dvou porodech trápí s pár kily navíc a společně pracujeme na tom, aby se cítila ve svém těle zase dobře, nikdy bych ji nevyměnil za žádnou „vystajlovanou“ krasavici, protože krása, kterou v ní vidím, vychází z hloubi její duše.Ten vnitřní neklid ve mně ale rostl jako plevel a já jsem věděl, že už o tom nemůžu dál mlčet. Cítil jsem se zneužitý a zmatený z toho, že mě moje vlastní manželka prakticky postrkuje do náruče jiné ženy. Jednoho večera, když děti konečně usnuly a v domě se rozhostilo to vzácné ticho, jsem si k Alence přisedl na pohovku a rozhodl se vyložit karty na stůl. Srdce mi bušilo až v krku, když jsem jí začal líčit své obavy a pocity nepohodlí, které zažívám pokaždé, když je Dana u nás. Čekal jsem všechno – zapírání, hádku nebo třeba i slzy, ale to, co následovalo, mě naprosto šokovalo a vyrazilo mi dech víc než jakýkoliv Danin výstřih.Alenka se na mě podívala s výrazem, ve kterém se mísila úleva s lehkým studem, a přiznala se k něčemu, co bych nečekal ani v tom nejdivočejším snu. Ukázalo se, že o celém Danině chování nejenže věděla, ale že za ním z velké části stála ona sama. Prý spolu s Danou probíraly její neúspěšné vztahy s muži, kteří ji jen využívali, a Alenka dostala „skvělý“ nápad. Chtěla Daně na mém příkladu ukázat, jak se chová skutečný, věrný a milující chlap, který se nenechá zlákat prvním zakolísáním. Byl jsem v jejich očích jakýmsi „trenažérem“ ideálního partnera. Alenka sice přiznala, že se to celé trochu zvrhlo a Dana zašla dál, než bylo v plánu, ale její úmysly byly prý čisté a chtěla jen pomoci své nejlepší kamarádce najít štěstí.Seděl jsem tam jako opařený a hlavou mi běžely tisíce myšlenek. Cítil jsem se jako laboratorní krysa, na které se provádí experiment s lidskou věrností. Moje žena, člověk, kterému jsem věřil nejvíc na světě, mě použila jako výchovnou pomůcku pro svou kamarádku, aniž by se mě zeptala na můj názor. I když jsem chápal, že Alenka chtěla Daně pomoci, ten způsob mě bolel. Bylo to znevážení našeho intimního prostoru a mé důstojnosti. Zároveň jsem ale v jejích očích viděl tu upřímnou snahu o dobro, která je pro ni tak typická, a věděl jsem, že jí nedokážu dlouho vzdorovat. Museli jsme ale najít cestu ven z tohoto začarovaného kruhu, než se naše manželství rozpadne pod nánosem těchto podivných her.Dohodli jsme se tedy, že příště, až Dana přijde na návštěvu, si všichni tři sedneme a otevřeně si o všem promluvíme. Už žádné náznaky, žádné sezení na klíně a žádné testy věrnosti. Chtěl jsem Daně vysvětlit, že si jí vážím jako rodinné přítelkyně, ale že moje role „vzorového muže“ končí přesně tam, kde začíná můj osobní prostor. Alenka slíbila, že mě podpoří a že Daně jasně vymezí hranice, které už nikdy nesmí překročit. Bylo mi jasné, že nás čeká velmi nepříjemný rozhovor, plný trapných tich a možná i uraženého ega, ale věděl jsem, že je to jediná cesta, jak zachránit klid v naší rodině a vrátit našemu vztahu tu čistotu, kterou měl dřív.Následující dny před plánovanou schůzkou byly plné napětí. Sledoval jsem Alenku, jak se snaží chovat normálně, ale v jejích gestech byla vidět nervozita. Já sám jsem se vnitřně připravoval na to, co řeknu, a neustále jsem si v duchu přehrával možné scénáře. Co když se Dana urazí a přeruší s Alenkou kontakt? Co když to vnímala úplně jinak a já budu za domýšlivého hlupáka? Jenže pak jsem si vzpomněl na ty doteky a pohledy, které byly až příliš výmluvné, a věděl jsem, že musím stát za svým. Moje věrnost Alence nebyla věcí k testování, byla to přirozená součást mé identity, kterou jsem nehodlal nechat dál pošlapávat, ani v rámci „dobrých úmyslů“.Když pak konečně zazvonil zvonek a Dana stála ve dveřích s lahví vína a tím svým širokým úsměvem, cítil jsem, jak se mi svírá žaludek. Tentokrát jsem ji ale neobjal jako obvykle, jen jsem slušně pozdravil a pokynul směrem ke stolu, kde už bylo připravené občerstvení. Atmosféra byla hustá, že by se dala krájet, a i Dana zřejmě vycítila, že tentokrát nebude večer probíhat v obvyklém uvolněném duchu. Alenka si odkašlala a vzala mě za ruku pod stolem, což mi dodalo potřebnou odvahu. Začal jsem mluvit pomalu a klidně, popisoval jsem své pocity z posledních týdnů a snažil se být co nejvíc upřímný, aniž bych byl útočný nebo hrubý.Vysvětlil jsem Daně, že její chování k mé osobě je pro mě nepřijatelné a že mě mrzí, že se stala součástí plánu, který mě stavěl do nekomfortní pozice. Dana se nejdřív tvářila udiveně, pak zrudla až po kořínky svých blond vlasů a sklopila oči k podlaze. Bylo vidět, že se v ní pere stud s obhajobou, ale nakonec jen tiše hlesla, že se omlouvá. Přiznala, že se v tom všem cítila ztracená a že jí Alenčina slova o tom, jaký jsem skvělý manžel, natolik imponovala, až začala podvědomě hledat potvrzení toho, že takoví muži opravdu existují a že by o ni mohl mít někdo jako já zájem. Bylo to smutné přiznání osamělé ženy, která ve svém hledání lásky ztratila kompas.Alenka pak vstala, obešla stůl a svou kamarádku objala. Bylo to gesto smíření, které mi ukázalo, jak silné pouto mezi nimi je, i když udělaly takovou chybu. Plakaly obě a já jsem tam seděl a cítil, jak ze mě padá ta obrovská tíha, kterou jsem nosil na ramenou. Uvědomil jsem si, že i když to byla od obou hloupost, základem všeho byla vlastně láska a obdiv, i když vyjádřené tím nejhorším možným způsobem. Ten večer jsme si slíbili, že k sobě budeme už vždycky naprosto upřímní a že žádná třetí osoba, ať už má sebelepší úmysly, nikdy nebude stát mezi námi jako nástroj pro nějaké sociální experimenty.Od té události uplynulo několik měsíců a náš život se vrátil do starých kolejí, i když s jedním podstatným rozdílem. Naše manželství je teď pevnější, protože jsme si dokázali, že spolu umíme mluvit i o věcech, které jsou extrémně nepříjemné. Dana k nám chodí dál, ale už se drží v uctivé vzdálenosti a na můj klín by ji teď nenapadlo si sednout ani v největší nouzi. Našla si nového přítele, kterého nám už stihla představit, a vypadá to, že se konečně poučila z chyb minulosti a hledá někoho, kdo ji bude milovat pro ni samotnou, a ne jen jako kopii ideálu, který viděla u nás doma.Často se teď s Alenkou těm minulým událostem smějeme, i když je to smích s trochou hořkosti. Je to pro nás připomínka toho, jak snadno se dá narušit důvěra a jak důležité je naslouchat svému partnerovi, i když říká věci, které se nám špatně poslouchají. Moje žena je pro mě pořád tou nejúžasnější bytostí a já jsem vděčný, že mě ta krize naučila si jí vážit ještě víc. Někdy musíme projít bouří, abychom ocenili klid v přístavu, a i když byla ta bouře v našem obýváku vyvolaná uměle, dovedla nás k mnohem hlubšímu pochopení toho, co pro sebe znamenáme.A tak, když teď večer sedíme spolu u televize a děti konečně spokojeně oddechují ve svých postýlkách, vím, že jsme udělali správnou věc. Peníze ani krása nejsou zárukou štěstí, pokud chybí otevřenost a respekt k hranicím toho druhého. Možná nejsem ten nejbohatší nebo nejatraktivnější muž v Česku, ale v očích své ženy jsem hrdinou, který obstál v testu, o který nikdy nestál. A to je pro mě ta největší odměna, kterou mi život mohl dát – pocit bezpečí a jistoty, že naše láska je skutečná, pevná a nezničitelná, i když se ji někdo pokusí podrobit té nejbláznivější zkoušce.Doufám, že můj příběh bude inspirací pro ostatní páry, které se možná také potýkají s nejasnými hranicemi v přátelství. Nikdy se nebojte mluvit o tom, co cítíte, i kdyby to vypadalo, že se vám všichni kolem budou smát. Vaše pocity jsou platné a vaše manželství si zaslouží ochranu před každým, kdo by ho chtěl využít pro své vlastní cíle. Dnes už vím, že opravdová síla vztahu není v tom, co všechno vydržíte v tichosti, ale v tom, jak dokážete společně čelit pravdě, i když je na první pohled nepříjemná a bolí.