Domů › Příběhy › Manželova „pracovní manželka“: Nevinný žert v kanceláři, nebo začátek konce našeho vztahu?

Manželova „pracovní manželka“: Nevinný žert v kanceláři, nebo začátek konce našeho vztahu?

Když mi Petr poprvé vyprávěl o své kolegyni Lindě, smála jsem se. Teď ale plánují v práci svatbu a mně do smíchu rozhodně není. Mám o něj bojovat? Seděla jsem v naší útulné kuchyni v pražských Dejvicích a mechanicky krájela jablka do štrúdlu, zatímco se mi hlavou honily myšlenky, které tam neměly co dělat. Já, Petra (34), žena v domácnosti a na částečný úvazek účetní, jsem se vždy považovala za vyrovnanou osobu, která nepropadá zbytečné žárlivosti. Jenže v poslední době se v našem manželství s Petrem (37) usídlil stín, který měl jméno Linda. Linda nebyla jen tak nějaká kolegyně z marketingového oddělení té velké softwarové firmy, kde Petr pracuje jako projektový manažer. Byla to jeho „pracovní manželka“. Ten termín jsem dřív znala jen z amerických seriálů a přišel mi úsměvný, jako takový ten neškodný kancelářský folklor, který lidem pomáhá přežít nekonečné porady a stres z deadlinů. Jenže realita v českých podmínkách začala nabírat obrátky, které mi začaly vhánět slzy do očí a vyvolávat nepříjemný svíravý pocit v žaludku, kdykoliv se Petr večer u večeře zmínil, co zase s Lindou u oběda probírali za důvěrnosti.Zpočátku to vypadalo opravdu nevinně. Petr přicházel domů plný elánu a vyprávěl mi, jak si s Lindou skvěle rozumí, jak mají stejný smysl pro humor a jak mu v kantýně vždycky drží místo. Jenže pak začala Linda nosit do práce domácí krabičky. „Představ si, Peťo, Linda dneska uvařila skvělý segedín a přinesla mi ochutnat, prý jí zbylo od večeře,“ rozplýval se můj muž nad cizím jídlem, zatímco já jsem stála u plotny a snažila se vykouzlit zdravou večeři pro nás oba. Ještě potupnější mi ale přišlo, když začal Petr nosit výslužky z domova jí. Moje vyhlášené borůvkové muffiny nebo tvarohové buchty, které jsem pekla s láskou pro něj, končily na stole u cizí ženské, která se na něj v kanceláři usmívala a dělala mu společnost v době, kdy já jsem byla doma sama. Cítila jsem, jak se mezi nimi tvoří pouto, které mi začalo unikat. Jako by měli vlastní svět, vlastní vtipy a vlastní dynamiku, do které já už nepatřím a nikdy patřit nebudu, protože neznám jejich pracovní interní humor.Situace však eskalovala do rozměrů, které by mě nenapadly ani v tom nejdivočejším snu. Linda se totiž rozhodla, že jejich „pracovní vztah“ musí být „oficiální“. Před celým open-spacem Petra „pracovně požádala o ruku“. Klekla si prý na jedno koleno s prstýnkem z hliníkové fólie a prohlásila, že bez řádné pracovní svatby on prostě není ten pravý pracovní manžel. Můj Petr, místo aby to rázně utnul jako nevhodný vtip, se tomu upřímně zasmál a souhlasil. Co víc, jejich šéf, který je známý tím, že pro budování týmového ducha udělá cokoliv, prohlásil, že je to skvělý důvod k oslavě. Firma má speciální fondy na večírky a oslavy úspěchů, a tak se rozhodli uspořádat velkolepou „pracovní veselku“. Rozpočet na catering a pití se pohybuje v desítkách tisíc korun a v kanceláři se už týden neřeší nic jiného než tahle bizarní fraška, která mi trhá srdce na kusy při každé další zmínce.Petr se mi to snažil prodat jako ohromnou legraci. „Miláčku, vždyť je to jen sranda, všichni se tím bavíme, aspoň se trochu rozptýlíme v tom stresu před odevzdáním projektu,“ říkal mi s tím svým odzbrojujícím úsměvem, který jsem kdysi tak milovala. Jenže já v tom žádnou srandu nevidím. Pro mě je to veřejné ponížení a znevážení našeho skutečného manželského slibu, který jsme si dali před pěti lety v kostele svatého Mikuláše. Když jsem mu řekla, že mi to vadí a že mi to přijde přes čáru, jen mávl rukou a řekl, že jsem zbytečně vztahovačná a že Linda je prostě taková „střelená“. Jenže ta „střelená“ Linda je už pět let rozvedená a v kuloárech firmy se proslýchá, že si na tenhle jejich slavný den hodlá obléknout své skutečné svatební šaty, které jí zbyly z jejího neúspěšného manželství. To už není jen vtip, to je podle mě jasná provokace a volání o pozornost mého muže.Cítím se naprosto bezradná a čím víc o tom přemýšlím, tím víc mě pohlcuje úzkost. Petr si sice plánuje vzít jen své běžné oblečení do kanceláře, ale už samotný fakt, že se té maškary hodlá účastnit, mě bolí. Mám pocit, jako by Linda kradla kousky mého života, mé intimity a mé role v Petrově životě. On se s ní směje věcem, o kterých se mnou už ani nemluví, protože prý „bych to nepochopila, když v té firmě nepracuju“. Je to jako pomalý jed, který se rozlévá naším obývákem a otráví všechno hezké, co jsme si vybudovali. On ji vidí osm hodin denně, zatímco se mnou tráví jen unavené večery u televize. A teď k tomu všemu tahle „svatba“, která má zpečetit jejich spojenectví před zraky všech jejich kolegů, z nichž mnohé osobně znám.Moje mysl začala kout plán, který je možná zoufalý, ale přijde mi jako jediná cesta, jak si zachovat zbytek důstojnosti a ukázat jim, že tohle není jen nevinná hra. Vím, kde se ta jejich oslava koná – mají to přímo v sídle firmy na Chodově, v jejich velkém relaxačním sále. Kolegové mě znají, pamatují si mě z posledního vánočního večírku u nich v karlínském baru, a dokonce mě mají rádi od té doby, co jsem Petrovi jednou musela narychlo dovézt čisté kalhoty, když si v práci vylil kávu do klína. Vrátný mě určitě pustí nahoru bez mrknutí oka. Uvažuji o tom, že se tam prostě objevím. Ne jako zvaný host, ale jako ta „skutečná“ manželka, která má co říct v momentě, kdy se oddávající (v tomto případě pravděpodobně jejich opilý manažer) zeptá, zda má někdo námitky proti tomuto svazku.Představuji si tu scénu pořád dokola. Vejdu do té místnosti plné balonků, drahého chlebíčků a prosecca, a v tichu, které nastane, jasně a klidně řeknu, že já protestuji. Že toto není hra, ale zásah do soukromí naší rodiny. Že Petr už jednu ženu má a že Linda by si měla najít vlastní štěstí jinde než v náruči zadaného muže, byť by to mělo být jen „v rámci pracovní doby“. Vím, že by to mohl být obrovský trapas. Vím, že by se Petr mohl naštvat, že mu dělám scénu před kolegy a šéfem. Ale co mi zbývá? Mám jen nečinně sedět doma a čekat, až se můj manžel vrátí z „vlastní svatby“ s jinou ženou a bude mi vyprávět, jak skvěle chutnal ten svatební dort, který zaplatila jeho firma?Každý den v práci se teď trápím představou, jak se Linda na Petra dívá, jak se ho letmo dotýká při každém společném smíchu a jak si užívá roli té, která mu rozumí lépe než já. Moje kolegyně v práci mi říkají, abych to hodila za hlavu, že chlapi jsou prostě hraví a že o nic nejde. Jenže tyhle kolegyně nevidí to, co vidím já – ten lesk v Petrových očích, když o Lindě mluví. Nevidí tu propast, která se mezi námi začala tvořit od té doby, co se tahle kancelářská romance (ano, pro mě je to romance, ne jen přátelství) rozjela na plné obrátky. Pokud teď nezasáhnu, bojím se, že se ta hranice mezi hrou a realitou úplně smaže a já se jednoho dne probudím v domě s cizím člověkem.Už jsem si v práci zařídila volno na ten kritický čtvrtek, kdy se má ta sláva konat. Moje šéfová se sice divila, proč potřebuji volno uprostřed týdne na dvě hodiny, ale vymluvila jsem se na zubaře. Ve skutečnosti se ale chystám na svůj největší životní boj. Budu mít na sobě své nejlepší šaty, ty, které mi Petr pochválil na naší loňské dovolené v Chorvatsku. Chci, aby mě viděl v tom nejlepším světle, jako ženu, kterou si kdysi vybral a které slíbil věrnost v dobrém i zlém. Chci, aby si uvědomil, že jeho činy mají následky a že realita není jen vtipný post na LinkedInu nebo historka u piva.Někdy si říkám, jestli nejsem blázen. Jestli nejsem ta „hysterická manželka“, kterou se muži v hospodách vysmívají. Jenže pak si vzpomenu na ty jeho muffiny v Lindině tašce a na tu drzost, s jakou si ona chce obléct svatební šaty. To není chování kolegyně, to je chování predátorky, která si značkuje území. A Petr jí to trestuhodně dovoluje. Možná, že když tam přijdu a veřejně se ozvu, zastavím nejen tu jejich frašku, ale zachráním i naše manželství před pomalým rozpadem. Musím mu ukázat, že naše láska není k smíchu a že se o ni hodlám prát, i kdybych měla vypadat jako ta největší potížistka v celé jeho firmě.Moje srdce bije jako o závod, jen co na ten den pomyslím. Co když mě Petr odmítne? Co když se mi všichni vysmějí a já odejdu s ostudou? Ta rizika jsou obrovská. Mohla bych zničit jeho kariéru nebo aspoň jeho postavení v týmu. Ale co je víc? Jeho pověst u kolegů, nebo náš domov? Pro mě je odpověď jasná. Pokud ta jejich „svatba“ proběhne bez povšimnutí, bude to pro Lindu vítězství a pro mě definitivní prohra. Stane se tou, se kterou sdílí ty nejdůležitější okamžiky dne, zatímco já budu jen ta, co mu pere prádlo a vaří večeře, které už mu ani nechutnají tak jako ty od ní.Sedím teď u okna a dívám se na ulici, jak se lidé vrací z práce. Přemýšlím, kolik z nich prožívá něco podobného. Kolik manželství se rozpadlo kvůli těmhle „nevinným“ kancelářským vztahům, které začínají společným obědem a končí rozvodovým stáním. Nechci být jen další statistikou. Nechci se za pár let ohlížet a říkat si, že jsem měla něco udělat, když byl ještě čas. Ten čas je teď. A i když se mi třesou ruce, vím, že ve čtvrtek v poledne budu stát před těmi prosklenými dveřmi jejich kanceláře a udělám to, co musím.Možná to bude můj největší trapas v životě, ale možná to bude moment, kdy si můj muž konečně sundá ty růžové brýle a uvidí, co všechno riskuje pro chvíli pochybné pozornosti jedné zhrzené rozvedené ženy. Půjdu tam se vztyčenou hlavou, ne jako útočnice, ale jako žena, která brání svůj revír a svou lásku. Protože manželství se neodehrává jen v neděli u babičky, ale každý den, i v té blbé kanceláři mezi šanony a počítači. A pokud Linda chce svatbu, tak ji dostane – ale se vším všudy, i s tou nečekanou námitkou, která jí snad konečně zavře pusu.Doufám, že až se za tím vším ohlédnu, budeme s Petrem zase sedět v téhle kuchyni, smát se nad štrúdlem a on mi bude děkovat, že jsem ho tehdy nenechala udělat tu největší chybu v životě. Že jsem ho nenechala zapomenout na to, kdo je jeho skutečná žena. Protože někdy člověk potřebuje pořádný šok, aby se probral z letargie a uvědomil si, kde je jeho skutečné místo. A já jsem připravená mu ten šok dopřát, i kdyby mě to mělo stát všechny nervy, co mi ještě zbyly. Moje láska za to stojí. Naše budoucnost za to stojí. A Linda? Ta si bude muset najít jiného „pracovního manžela“, protože ten můj už bude mít po svatbě – té skutečné a jediné, která v mém životě něco znamená.

Další v kategorii Příběhy