Domů › Příběhy › Odvážná sázka na nejistotu: Chtěla mě jen drsně vyzkoušet, nakonec mi změnila život!
Odvážná sázka na nejistotu: Chtěla mě jen drsně vyzkoušet, nakonec mi změnila život!
Myslel jsem si, že rande s půvabnou Adélou bude začátkem krásného vztahu. Místo toho mě čekala past, která však vyústila v nečekané přátelství s výhodami.
Už jsou to dlouhé tři měsíce od chvíle, kdy jsem se poprvé setkal s Lucií (26). Všechno to přitom začalo naprosto katastrofálně na rande s úplně jinou ženou, s Adélou (24). Seděl jsem tehdy v té malé, útulné kavárně v centru Prahy a nervózně si pohrával s podšálkem, zatímco jsem čekal na svou internetovou známost. Když se otevřely dveře, nevkročila jen Adéla, ale v závěsu za ní se nesla vysoká, sebevědomá brunetka s pronikavým pohledem. Byl jsem v šoku. Adéla mi s úsměvem, který mi najednou připadal poněkud falešný, oznámila, že Lucie je její nejlepší kamarádka a zrovna měla cestu kolem. V tu chvíli mi to nedošlo, ale byl jsem vtažen do bizarní hry, kterou na mě tyto dvě dámy nastražily jako past na nic netušící kořist.Celý večer se nesl v duchu podivného napětí. Lucie mě pozorovala jako pod mikroskopem a Adéla se jen culila, zatímco si obě objednávaly ty nejdražší položky z jídelního lístku. Cítil jsem se ponížený a zneužitý. Vzpomněl jsem si na jeden článek z internetového fóra, kde muži popisovali podobné situace, a v návalu vzteku a zoufalství jsem se rozhodl pro riskantní tah. Když atmosféra u stolu zhoustla, nahlas jsem, spíše z ironie a pocitu, že rande je stejně v troskách, navrhl, abychom se všichni tři přesunuli ke mně na kolej a užili si společnou noc v posteli. Byl to čistý blaf, zoufalý pokus získat zpět kontrolu nad situací, ve které jsem se cítil jako naprostý hlupák.K mému naprostému zděšení a obrovskému překvapení Lucie moji kartu dorovnala. S ledovým klidem a jiskrou v očích souhlasila. Moje srdce se rozbušilo až v krku a po zádech mi stekl studený pot. Cítil jsem se najednou neuvěřitelně malý a vyděšený. Celou cestu tramvají směrem k mým kolejím jsem v duchu panikařil a vymýšlel, jak z toho vybruslit, aniž bych vypadal jako úplný zbabělec. Bál jsem se toho, co si o mně tyhle dvě sebevědomé ženy pomyslí, ale zároveň jsem v hloubi duše doufal, že se stane nějaký zázrak a celá tahle absurdní situace se prostě rozplyne jako pára nad hrncem.Zázrak se nakonec skutečně stal, i když v poněkud jiné podobě, než jsem čekal. Stáli jsme už přímo před dveřmi mého pokoje na pražském Jižním Městě, když Adéla náhle ztratila kuráž. S koktavou omluvou prohlásila, že tohle je na ni moc, a rozhodla se odejít. K mé nesmírné úlevě vzala Lucii za ruku a táhla ji pryč k výtahům. Jenže těsně předtím, než se dveře výtahu zavřely, Lucie ke mně přistoupila, s tajemným úsměvem mi do dlaně vtiskla lístek se svým telefonním číslem a šeptem mi poděkovala za „zajímavý večer“. Zůstal jsem tam stát jako opařený, s kouskem papíru v ruce a hlavou plnou zmatku.Několik dní jsem s tím lístkem jen tak seděl u stolu a přemýšlel, jestli mám vůbec odvahu jí zavolat. Nakonec zvědavost zvítězila nad mým egem. Když Lucie zvedla telefon, zněla vesele a upřímně mě ráda slyšela. Domluvili jsme si schůzku v jedné klidné vinohradské cukrárně, kde už nebylo žádné publikum ani žádné hry. Po pár minutách zdvořilostních frází o počasí a práci jsem to už nevydržel a na rovinu se jí zeptal na ten osudný večer. Chtěl jsem vědět, jestli to dělá běžně – jestli se takhle vetře na rande cizím lidem a čeká, že za ni ten chudák všechno zaplatí.Lucie se upřímně rozesmála a v tu chvíli z ní spadla veškerá ta maska osudové ženy, kterou měla na prvním rande. Přiznala se mi, že to bylo poprvé. Adéla prý ale podobné „testy“ provádí pravidelně. Má totiž teorii, že pokud muž bez řečí zaplatí za obě ženy a nezkazí náladu, je to ten pravý „gentleman“ a dobrý úlovek pro život. Musel jsem se smát s ní, protože ta logika byla naprosto postavená na hlavu. Adéle tenhle test očividně moc nevycházel, protože jsem se jí od té doby neozval a Lucie mi potvrdila, že Adéla je stále single a nechápe, kde dělá chybu.Lucie mi vysvětlila, že tenkrát šla s Adélou jen proto, že byla prostě zvědavá na tu novou vyhlášenou restauraci a slyšela o mně od kamarádky pár hezkých věcí. Když jsme tam tak seděli nad kávou a větrníkem, cítil jsem, jak ze mě padá veškerá nervozita. Byla to neuvěřitelná úleva. Mohl jsem s ní mluvit o čemkoliv, bez toho trapného tlaku, který obvykle na prvních schůzkách zažívám, když se snažím na ženu udělat dojem. Tady už nebylo co zkazit, oba jsme věděli, v jaké bizarní situaci jsme se potkali.Znovu jsem se jí vrátil k tomu mému návrhu na trojku. Ptal jsem se jí, jestli by do toho tehdy skutečně šla, kdyby Adéla necouvla. Lucie se na mě dlouze podívala, usrla si espressa a pak se spikleneckým úsměvem řekla, že hned poznala, že blafuju. Viděla mi to prý na očích. „Chtěla jsem tě jen trochu potrápit a vidět, jak se z toho začneš kroutit,“ přiznala se se smíchem. Jenže pak zvážněla a dodala něco, co mi vyrazilo dech: „Ale víš, kdybych se v tobě náhodou spletla a ty jsi to myslel vážně, tak bych do toho šla. Jsem sice dobrá v odhadování lidí, ale občas mě baví se nechat překvapit.“Ten rozhovor byl pro mě jako živá voda. Poprvé v životě jsem měl pocit, že se před ženou nemusím na nic hrát, nemusím si hrát na úspěšného manažera ani na vtipálka za každou cenu. Mohl jsem být prostě jen já – trochu nejistý kluk, který občas dělá blbosti. Lucie byla nesmírně osvěžující svou upřímností a pragmatickým pohledem na svět. Od toho dne jsme se začali vídat pravidelně. Naše schůzky ale nebyly klasické randění s kyticemi a chozením do kina ruku v ruce. Našli jsme si úplně jiný model fungování.Během posledních tří měsíců se z Lucie stala moje mentorka v oblastech, ve kterých jsem si nikdy moc nevěřil. Pomohla mi získat sebevědomí, a to nejen v posteli, ale i v komunikaci se ženami obecně. Stala se z ní moje „parťačka do terénu“. Když jdeme občas večer ven, radí mi, jak oslovit jinou ženu, co říct a jak působit přirozeně. Smějeme se spolu mým neúspěchům a oslavujeme drobné pokroky. Je to vztah, který by někdo mohl nazvat „přátelstvím s výhodami“, ale pro mě je to mnohem víc.Někdy si z ní dělám legraci a oslovuji ji „paní učitelko“. Lucie to bere s humorem sobě vlastním a občas jen tak mimochodem prohodí, že časem možná zkusíme tu Adélu znovu zpracovat a tentokrát doopravdy, jen abychom viděli její výraz. Smějeme se tomu, ale oba víme, že to nejdůležitější, co mezi námi vzniklo, není jen sex nebo trénink mého sebevědomí. Je to hluboké, upřímné přátelství založené na absolutní pravdě. Lucie je člověk, kterému můžu říct úplně všechno, a vím, že mě nebude soudit.Když se dnes ohlédnu zpět na tu katastrofální večeři, musím se jen usmívat. Ten jeden zoufalý blaf, který jsem vypustil z pusy jen proto, abych zachránil zbytky své důstojnosti, mi nakonec přinesl do života někoho naprosto výjimečného. Naučil jsem se, že riskovat se občas vyplatí, i když člověk vůbec neví, co dělá. Lucie mi otevřela dveře do světa, který jsem do té doby znal jen z doslechu, a udělala ze mě muže, který už se nebojí být sám sebou.Každé naše setkání mě obohacuje. Není to jen o fyzické intimitě, která je mimochodem skvělá, ale o té neuvěřitelné psychické podpoře. Když mám v práci špatný den nebo když si nejsem jistý nějakým dalším krokem ve svém životě, Lucie je první, komu volám. Její fenomenologický přístup k realitě – brát věci tak, jak se skutečně dějí, bez zbytečných příkras a masek – mě fascinuje a inspiruje k tomu, abych i já žil autentičtěji.Možná to není ten klasický romantický příběh, o kterém píší v románech pro červenou knihovnu, ale pro mě je to ten nejcennější vztah, jaký jsem kdy měl. Lucie je moje milenka, moje učitelka, moje spojka ve světě seznamování, ale ze všeho nejvíc je to moje nejlepší kamarádka. A to všechno jen díky tomu, že jsem kdysi v jedné pražské restauraci zariskoval a zkusil hru na „všechno nebo nic“. Život má prostě smysl pro humor a někdy vám ty nejlepší dary zabalí do toho nejhoršího obalu.Dnes večer se opět chystáme ven. Lucie mi už psala, že má pro mě připravenou novou „lekci“ v jednom baru na Žižkově. Už teď se usmívám, protože vím, že ať už večer dopadne jakkoliv, s Lucií po boku to bude jízda, na kterou budu dlouho vzpomínat. Moje cesta k bohatství – k tomu vnitřnímu i k bohatství prožitků – nabrala díky jedné náhodné schůzce úplně jiný směr. A já jsem za to nesmírně vděčný, protože tenhle „blaf“ mi v životě vyhrál mnohem víc než jen jednu noc.