11 znamení, že úzkost řídí tvůj život (a jak to zastavit)

Občasná úzkost je prostě součástí života. Asi se někdy trápíme kvůli zdraví, penězům, rodině... To je normálka. Ale lidi, co mají generalizovanou úzkostnou poruchu (GAD), se cítí neskutečně nervózně a ustaraně kvůli těmhle věcem – a často i když pro to nemají ŽÁDNÝ důvod. Prostě to nemůžou ovládnout a je pro ně těžký se soustředit na běžný věci. Chápete?

Co je to ta Generalizovaná úzkostná porucha (GAD)?

No, podle statistik z Anxiety and Depression Association of America (ADAA), je GAD jedna z nejběžnějších úzkostných poruch. Týká se to asi 3,1 % dospělé populace v Americe. To je zhruba 6,8 milionu případů u Američanů nad 18 let! Průměrný věk, kdy to začne, je kolem 31 let. Ale může to chytnout kohokoliv, kdykoliv. A víte co? Ženy mají dvakrát větší šanci, že se s GAD budou potýkat, než chlapi. Docela síla, co?

Lidi, co mají příznaky týhle poruchy, jakoby pořád čekali, že se stane něco hroznýho. Nemůžou přestat se starat o zdraví, prachy, rodinu, práci, školu... Prostě o všechno! A často je ta jejich starost úplně mimo realitu, prostě přehnaná. Každej den se tak stává nekonečným kolotočem strachu a obav. Nakonec ta úzkost ovládne člověka natolik, že mu to zasahuje do úplně všeho – do práce, do školy, do vztahů... Zkrátka hrůza.

GAD sice ovlivňuje to, jak člověk přemýšlí, ale ta úzkost se může projevit i fyzicky. Víte, jak se říká, že strachy by člověk onemocněl? No, tady to platí dvojnásob! Výzkumy ukazují, že mezi příznaky GAD patří:

• Nadměrné starosti. To je fakt nejčastější příznak. Aby se to dalo považovat za GAD, ty starosti musejí trvat skoro každej den aspoň šest měsíců a musí být těžký je ovládnout. Taky musejí být fakt silný a vtíravý, takže se člověk nemůže soustředit a dělat normální věci.
• Pocit podrážděnosti. Je normální, že se člověk, co má úzkost, cítí podrážděně. Ale lidi s GAD tenhle pocit mají dlouhodobě a nemůžou se toho zbavit tak rychle, jako ti, co GAD nemají.
• Neklid. Když má někdo neklid, často to popisuje tak, že se cítí „na trní“ nebo má „nepříjemný nutkání se hýbat“. Ne každej s GAD to má, ale je to jeden z těch varovných signálů, na který se doktoři často dívají, když určují diagnózu. Ten neklid musí bejt skoro každej den po dobu delší než šest měsíců.
• Únava. Rychlá únava nebo chronická únava je taky příznak GAD. To může někoho překvapit, protože GAD se často spojuje s hyperaktivitou.
• Potíže s koncentrací. To je další častý příznak.
• Podrážděnost. Většina lidí s GAD se cítí hodně podrážděně, hlavně když je úzkost na vrcholu.
• Svalové napětí. Lidi s GAD mají často napjatý svaly skoro každej den v týdnu. Proč to tak je, se přesně neví, ale možná, že napětí ve svalech zvyšuje úzkost, nebo naopak úzkost vede k napětí ve svalech. Nebo je za tím něco úplně jinýho.
• Problémy s usínáním nebo spaním. Poruchy spánku jsou s GAD hodně spojený. Častý je, že se člověk budí uprostřed noci nebo nemůže usnout. Není úplně jasný, jestli nespavost přispívá k GAD, nebo naopak, ale ví se, že když se léčí GAD, tak se často zlepší i spánek.
• Bolesti hlavy. Chronický bolesti hlavy a migrény jsou taky často příznak úzkostný poruchy, hlavně GAD.
• Pocení. Pocení je vlastně přirozená reakce na stres, je to takovej "bojuj, nebo uteč" mechanismus. Pot na kůži se odpařuje a ochlazuje tělo, aby se nepřehřálo. Jenže u GAD to pocení není potřeba, je to jen nežádoucí vedlejší efekt, kterýho se lidi chtějí zbavit.
• Žaludeční problémy. Lidi s GAD často trpí nevolností, průjmem nebo syndromem dráždivého tračníku.

Diagnóza a léčba GAD

Život s GAD je fakt těžkej, a když se to neléčí, tak to dokáže vzít člověku všechnu radost. Nejlíp udělá každej, kdo s úzkostí bojuje, když se nechá vyšetřit odborníkem. Psychiatr nebo jinej specialista použije různý metody, pohovory a testy, aby zjistil, jestli má člověk GAD nebo jinou úzkostnou poruchu. A když se to správně diagnostikuje, tak se pak může začít s léčbou. A to je strašně důležitý.

Léčba GAD je nezbytná, aby se s touhle chronickou poruchou dalo žít dobře. Úzkostný poruchy se nedají vyléčit, ale dají se úspěšně zvládat pomocí léčby a péče o sebe. Léky jsou důležitou součástí léčby. Často se předepisují benzodiazepiny na krátkodobý zvládání úzkosti a antidepresiva na dlouhodobý. Ale antidepresivům trvá dýl, než začnou fungovat.

Kromě léků je pro pacienty s úzkostí prospěšná i terapie. Kognitivně behaviorální terapie (KBT) je takovej zlatý standard pro zvládání úzkosti. Učí pacienty rozpoznávat negativní myšlenky a chování, uvědomovat si iracionální starosti a strachy a podnikat kroky, aby je změnili. A taky se učí relaxovat, zvládat stres a dodržovat zdravý návyky, který s úzkostí bojují. Zkrátka se učí, jak si život ulehčit.