Organizační ekologie

Organizační ekologie (také organizační demografie a populační ekologie organizací) je teoretický a empirický přístup ve společenských vědách, který se používá zejména v organizačních studiích. Organizační ekologie využívá poznatky z biologie, ekonomie a sociologie a využívá statistickou analýzu, aby se pokusila porozumět podmínkám, za kterých organizace vznikají, rostou a umírají.

Úvod do organizační ekologie

V roce 1977 ho představili Michael T. Hannan a zesnulý John H. Freeman ve svém díle American Journal of Sociology The population ecology of organizations a později upřesnili ve své knize z roku 1989 Organizational Ecology, organizační ekologie zkoumá prostředí, ve kterém organizace soutěží a dochází k procesu, jako je přirozený výběr. Tato teorie se zabývá smrtí organizací (úmrtnost firem), zrodem nových organizací (organizační založení), stejně jako organizačním růstem a změnami.

Organizační ekologie obsahuje řadu konkrétnějších „teoretických fragmentů“, včetně:

Organizační ekologie se v průběhu let stala jedním z ústředních oborů organizačních studií a je známá svým empirickým, kvantitativním charakterem. Ekologické studie mají obvykle rozsáhlé, podélné zaměření (datové soubory často pokrývají několik desetiletí, někdy dokonce století). Knihy The Demography of Corporations and Industries od Glenna Carrolla a Michaela Hannana (2000) a Logics of Organization Theory: Audiences, Codes, and Ecologies od Michaela Hannana, Laszla Polose a Glenna Carrolla (2007) poskytují nejucelenější přehled různých teorií a metod v organizační ekologii.

Mezi výzkumníky organizační ekologie patří Michael T. Hannan, John H. Freeman, Glenn R. Carroll, Terry L. Amburgey, Laszlo Polos, Gabor Peli, Olav Sorenson, William P. Barnett, Christophe Boone, James B. Wade, Joel Baum, Henrich Greve, Heather Haveman, Alessandro Lomi, Anand Swaminathan, Giacomo Negro a Stanislav Dobrev.

Tento fragment teorie tvrdí, že organizace, které jsou spolehlivé a odpovědné, jsou ty, které mohou přežít (upřednostňují výběr). Negativním vedlejším produktem potřeby spolehlivosti a odpovědnosti je však vysoký stupeň setrvačnosti a odpor ke změně. Klíčovou predikcí organizační ekologie je, že samotný proces změny je tak rušivý, že bude mít za následek zvýšenou míru úmrtnosti.

Teorie o setrvačnosti a změně jsou zásadní pro výzkumný program organizační ekologie, který usiluje o lepší pochopení širších změn v organizačním prostředí. Vzhledem k limitům adaptace na úrovni firmy tak většina těchto širších změn vychází ze vstupu a selektivní obměny organizací. Organizační ekologie proto vynaložila značné úsilí na pochopení míry založení a úmrtnosti organizací.

Teorie fragmentu o šířce výklenku obecně rozlišuje dva typy organizací: generalisty a specialisty. Specialistické organizace maximalizují své využívání životního prostředí a přijímají riziko, že v tomto prostředí dojde ke změně. Na druhou stranu generalistické organizace přijímají nižší úroveň využívání výměnou za větší bezpečnost (Hannan a Freeman 1977: 948).

Nicheova teorie ukazuje, že specializace je obecně upřednostňována ve stabilních nebo určitých prostředích. Nicméně hlavním přínosem teorie výklenků je pravděpodobně zjištění, že „generalismus není vždy optimální v nejistých prostředích“ (Hannan a Freeman 1977: 958). Výjimku tvoří prostředí, která „kladou na organizaci velmi rozdílné nároky a trvání environmentálních stavů je vzhledem k životu organizace krátké“ (Hannan a Freeman 1977: 958).

Teorie výklenků tedy vysvětluje rozdíly v průmyslové struktuře v různých průmyslových odvětvích. Teorie ukazuje, jak jsou různé struktury v různých průmyslových odvětvích (generalistické vs. specializované organizace) utvářeny relevantním prostředím.

Organizační ekologie také předpovídá, že míra založení a úmrtnosti závisí na počtu organizací (hustotě) na trhu. Dvěma ústředními mechanismy jsou zde legitimace (uznání nebo přijetí za oprávněnost této skupiny organizací) a konkurence. Legitimace se obecně zvyšuje (klesající rychlostí) s počtem organizací, ale stejně tak konkurence (rostoucí rychlostí). Výsledkem je, že legitimační procesy budou převládat při nízkém počtu organizací, zatímco konkurence při vysokém počtu.

Zakládající míra se proto nejprve zvýší s počtem organizací (kvůli zvýšení legitimace), ale při vysokém počtu organizací se bude snižovat (kvůli konkurenci). Pro úmrtnost platí opak. Vztah hustoty k zakládající míře má tedy obrácený tvar U a vztah hustoty k úmrtnosti se řídí vzorem ve tvaru U.

Podrobně bylo zkoumáno i to, jak souvisí riziko úmrtnosti dané organizace s věkem této organizace. Zde organizační ekologové nalezli řadu vzorců:

Carroll, G.R. and M.T. Hannan (2000) The Demography of Corporations and Industries. Princeton, NJ: Princeton University Press.

Carroll, G.R. (1985) „Koncentrace a specializace: dynamika šířky výklenků v populacích organizací.“ American Journal of Sociology 90 (6): 1262-83.

Hannan, M.T. a J. Freeman (1977) „Populační ekologie organizací.“ American Journal of Sociology 82 (5): 929-964.

Hannan, M.T. and J. Freeman (1989) Organizational Ecology. Cambridge, MA: Harvard University Press.

Hannan, M.T., L. Polos a G.R. Carroll (2007) Logics of Organization Theory: Audiences, Code, and Ecologies. Princeton: Princeton University Press.

Architektura · Behavior ·Blame · Burnout · Capital · Charakteristika · Graf · Citizenship behavior · Climate · Commitment · Communication · Complexity · Configuration · Commitment · Conflict · Crises  · Culture · Design · Development · Diagnostics · Dissent · Ecology · Effectiveness · Engineering · Ethics · Field · Hierarchy · Identification · Intelligence · Justice · Learning · Life cycle · Mentorship · Network analysis · Objectives · Socialization · Patterns · Perceived support · · Performance · Politics · structure · Proactivity · Psychology · Resilience · Retaliatory behavior · Safety · Space · Storytelling · Structure · Suggestion box