Teorie sebeurčení
Teorie sebeurčení (SDT) je obecná teorie lidské motivace zabývající se rozvojem a fungováním osobnosti v rámci společenských kontextů. Teorie se zaměřuje na míru, do jaké je lidské chování volitelné nebo sebeurčené – tedy do jaké míry lidé schvalují své činy na nejvyšší úrovni reflexe a zapojují se do nich s plným smyslem pro volbu. Během posledních tří desetiletí se SDT vyvinula do souboru čtyř miniteorií, které sdílejí organismo-dialektickou metateorii a koncept základních potřeb. Teorie sebeurčení byla přenesena do mnoha aplikovaných prostředí, jako je vzdělávání, zdravotní péče, rodičovství, pracovní organizace, sport a duševní zdraví.
Self-Determination and Organismic-dialectical Meta-Theory
SDT je založen na organismicko-dialektické metateorii, která začíná předpokladem, že lidé jsou aktivní organismy s vrozenými sklony k psychologickému růstu a vývoji, které se snaží zvládnout probíhající výzvy a integrovat své zkušenosti do uceleného pocitu sebe sama. Tato přirozená lidská tendence však nefunguje automaticky, ale místo toho vyžaduje neustálé živiny a podpory ze sociálního prostředí, aby fungovala efektivně. To znamená, že sociální kontext může buď podporovat nebo mařit přirozené sklony k aktivnímu zapojení a psychologickému růstu. Je to tedy dialektika mezi aktivním organismem a sociálním kontextem, která je základem SDT předpovědí o chování, zkušenostech a vývoji.
Teorie kognitivního hodnocení
Každá miniteorie byla vyvinuta, aby vysvětlila soubor motivačně založených jevů, které vyplynuly z laboratorního a terénního výzkumu zaměřeného na různé otázky. Teorie kognitivního hodnocení se zabývá účinky sociálních kontextů na vnitřní motivaci. Tato teorie tvrdí, že vnitřní motivace je zachována pouze tehdy, když se herci cítí kompetentní a sebeurčití.
Mohlo by vás zajímat: Teorie sítí
Teorie organické interakce
Teorie organické integrace se zabývá pojmem internalizace zejména s ohledem na rozvoj vnější motivace. Dichotomie vnější a vnitřní motivace byla rozšířena do čtyřstupňového procesu internalizace: vnější, vnitřní, identifikovaná a integrovaná.
Teorie orientace kauzality
Teorie kauzality popisuje individuální rozdíly v tendencích lidí k sebeurčitému chování a k orientaci na prostředí způsoby, které podporují jejich sebeurčení.
Teorie základních potřeb rozpracovává koncept základních potřeb a jejich vztah k psychickému zdraví a pohodě. V rámci SDT jsou živiny pro zdravý vývoj a fungování specifikovány pomocí konceptu základních psychologických potřeb, které jsou vrozené, univerzální a nezbytné pro zdraví a pohodu. To znamená, že základní psychologické potřeby jsou přirozeným aspektem lidských bytostí, které se vztahují na všechny lidi bez ohledu na pohlaví, skupinu nebo kulturu. V rozsahu, v jakém jsou potřeby dlouhodobě uspokojené, budou lidé fungovat efektivně a rozvíjet se zdravým způsobem, ale v rozsahu, v jakém jsou zmařeny, budou lidé vykazovat důkazy o špatném a neoptimálním fungování. Temnější stránky lidského chování a zkušenosti jsou chápány z hlediska zmařených základních potřeb.