Sandhi

Sandhi (sanskrt: संधि saṃdhi "spojování") je zastřešující termín pro širokou škálu fonologických procesů, které se vyskytují na hranicích morfémů nebo slov (patří tedy do tzv. morfofonologie). Příkladem je slučování hlásek na hranicích slov a změna hlásek v důsledku sousedních hlásek nebo v důsledku gramatické funkce sousedních slov. Sandhi se vyskytuje zvláště výrazně ve fonologii indických jazyků (zejména sanskrtu, který má složitá pravidla sandhi), odtud jeho název, ale má ho mnoho dalších jazyků.

Zatímco v řeči může být velmi časté, v pravopisu se sandhi (zejména pro vnější) obvykle ignoruje, jako je tomu v angličtině, s výjimkou rozdílu mezi "a" a "an" (sandhi se však odráží v systému psaní sanskrtu i mnoha dalších indických jazyků, stejně jako v italštině v případě složených slov s lexikalizovaným raddoppiamento fonosintattico).

Externí sandhi efekty se někdy morfologizují, tj. uplatňují se pouze v určitém morfologickém a syntaktickém prostředí (např. v tamilštině) a časem se mění v konsonantické mutace.

Většina tónových jazyků má tónové sandhi, v němž se tóny slov mění podle předem daných pravidel. Příkladem je chování tónu 3 v mandarínské čínštině. Mandarínská čínština má čtyři tóny a izolovaně se tón 3 často vyslovuje jako klesající a stoupající tón. Pokud se však tón 3 vyskytne před jiným tónem 3, změní se na tón 2 (stoupavý tón), a pokud se vyskytne před některým z ostatních tónů, vyslovuje se jako nízký klesavý tón bez stoupání na konci. Jednoduchým příkladem je běžný pozdrav nǐ hǎo (se dvěma slovy obsahujícími základní tón 3), který se obvykle vyslovuje, jako by se psal ní hǎo.