Monoteismus

V teologii je monoteismus (řecky μόνος(monos) = jediný a θεός(theos) = Bůh) víra v existenci jediného božstva či Boha nebo v Boží jednotu. V západním kontextu bývá pojem "monoteismus" ovládán pojetím Boha abrahámovských náboženství a platónským pojetím Boha, jak je předložil Pseudo-Dionýsios Areopagita.

Pojem monoteismus byl většinou definován v kontrastu s dřívějšími polyteistickými náboženstvími a monoteismus má tendenci se překrývat s jinými unitárními pojmy, jako je např. monismus.

Zdánlivě monoteistická náboženství mohou stále obsahovat koncepty plurality božství, například křesťanskou Trojici nebo uctívání svatých, stejně jako víru v "nižší duchy", jako jsou andělé nebo démoni.

Historicky se monoteismus objevuje od pozdní doby bronzové v postupném procesu zahrnujícím henoteistické a panenteistické představy. Monoteismus se jako systém víry historicky rozšířil až v osové době a je spojen s filozofickou a morální revolucí tohoto věku.