Individualizace

1) Termín „individualizace“ se používá v řadě různých oblastí, urbanismu, architektuře atd., ale nejčastěji v politické teorii a sociologii. Sociologové jako Ulrich Beck a Anthony Giddens vnímají individualizaci jako nevyhnutelnou a nutnou přechodnou fázi na cestě k novým formám společenského života. Hovoří o první modernitě, která byla spojena s dopady průmyslové revoluce, a o druhé modernitě, která je spojena s takovými událostmi, jako je vznik počítače, postfordistické výrobní metody, biotechnologie a celosvětové komunikační a dopravní sítě. Zatímco v klasické průmyslové společnosti existovalo přímé propojení mezi třídou, rodinou, manželstvím, sexuálními rolemi, dělbou práce mezi muži a ženami, dnes má mnohem více lidí možnost nebo je nuceno žít životopisy, které se od tohoto vzorce odchylují: „životopisy pro kutily“ (Roland Hitzler) nebo „reflexivní životopisy“ (Giddens). V tomto případě reflexivní prvek spočívá především v konfrontaci s tím druhým. Podle Becka znamená individualizace také za prvé, zbavení se zábran a za druhé, opětovné zapuštění způsobů života průmyslové společnosti do nových, v nichž jednotlivci musí sami vytvářet, inscenovat a skládat své životopisy.

3) Individualizace v kontextu on-line správy může nastat, když nákupní webová stránka rozpozná uživatele (prostřednictvím např. cookie nebo přihlášení uživatele), zapamatuje si, co si daný uživatel předtím koupil a reaguje na to tak, že mu ukáže webovou stránku s navrženými produkty vztahujícími se k předchozím nákupům.