Hypostaza (lingvistika)

Hypostaza (z řeckého ὑπόστασις znamenající základ, základ nebo to, co stojí za ním) je v lingvistice vztah mezi jménem a známou veličinou, jako kulturní personifikace (tj. objektivizace s osobností) entity nebo kvality. Často se jedná o personifikaci typicky elementárních sil, jako je vítr a oheň, nebo lidský život, plodnost a smrt. V deskriptivní lingvistice byl tento termín poprvé zaveden Leonardem Bloomfieldem, aby se zohlednilo použití synsémantických slov jako autosémantických ve větách jako Jsem unavený z vašich kdyby a ale. V tomto smyslu se užívací význam slova označuje jako celek.

Termín hypostaza je považován za vědecky a kulturně neutrální, za účelem popisu vztahů mezi jmény, které by v rámci náboženství a teologie mohly být nazývány „zbožštěním“ nebo jinak pejorativnějším „modlářstvím“. Pojem „hypostaza“ funguje jako jakási pojmová inverze pro pojmy, které mohly vzniknout jako osobní jména a jazykově se vyvinuly tak, že se staly běžnými pojmy pro obecné pojmy a vlastnosti.