Sebevražda a deprese-Genetika
Sebevražda a deprese-Genetika
Zdá se, že kromě dalších faktorů hraje roli v depresi a riziku sebevraždy také genetika.
Dvě varianty genu se objevují častěji u depresivních pacientů, kteří zvažují sebevraždu během léčby antidepresivní medikací (citalopram, podobný floxetiinu nebo Prozacu). Studii provedl dr. Gonzalo Laje z Národního ústavu duševního zdraví v Bethesdě, MD, USA (říjen 2007 vydání American Journal of Psychiatry).
Mohlo by vás zajímat: Separace úzkostná porucha
Do studie bylo zařazeno 1 915 pacientů s depresí z celých USA. Účastníci studie dostávali buď citalopram po dobu až čtrnácti týdnů, nebo placebo. Studie poté zkoumala genové variace u 120 účastníků, u nichž se během studie objevily sebevražedné myšlenky, a porovnávala je s těmi, kteří takové myšlenky neměli. (Obecně asi 4 % osob užívajících antidepresiva začnou přemýšlet o sebevraždě).
Studie identifikovala dva klíčové geny, které přispívají k tvorbě buněčných receptorů glutamátu. Varianty v těchto genech zřejmě podporují sebevražedné myšlení u pacientů léčených antidepresivy. K nejvyšší incidenci sebevražedného myšlení došlo u 1 % pacientů, kteří zdědili alespoň jednu variantní kopii prvního glutamátového genu. Asi u 1/3 z těchto osob se projevilo časté sebevražedné myšlení.
Asi 41% účastníků mělo jednu nebo dvě variantní kopie druhého glutamátového genu, ale ne první. U 20% těchto lidí se rozvinulo sebevražedné myšlení.
58 % účastníků nemělo žádné variantní geny a z této skupiny se u méně než 5 % rozvinuly sebevražedné myšlenky během užívání léků. Rovněž je třeba poznamenat, že pouze 25 % pacientů, u kterých se rozvinuly sebevražedné myšlenky, se zotavilo z deprese během užívání léků, zatímco 42 % pacientů, u kterých se takové myšlenky neobjevily, se zotavilo.